2. díl seriálu o Autozastavárnách – tentokráte z Kladna

Vítám pravidelné i nové čtenáře u zbrusu nového dílu měsíčního seriálu o zastavárnách aut. Jak již jistě většina z vás ví z předchozího článku, pro tento díl jsme s Jitkou vyzkoušeli praktiky jedné automobilové zastavárny v mém rodném městě Kladně. Rovnou přiznávám, že mě přítomnost zastavárny aut na Kladně mě celkem překvapila, protože nejde o velké město. Byli jsme z chování zastavárníka v šoku. Pokud vás zajímá proč, pak vůbec neváhejte a pusťte se do čtení!

Přípravy

Po práci jsem se rovnou vydal na cestu domů s drobnou zastávkou na myčce, kde jsem svého věrného oře, který během víkendové cesty na hory po zabahněných cestách dostal celkem zabrat, uvedl do stavu takřka nového vozu. Očista exteriéru i interiéru by měla motivovat zastavárníky k lepšímu hodnocení, no ne? Vždyť je to běžný tip v návodech (jako tomto) na zvýšení ceny při prodeji a pro test je nejlepší mít auto připravené jako na prodej. Cenu ještě rozhodně pomůže zvednout obměnění několika autodoplňků za nové nebo stěrače, například od Inity. Doma jsem si přesedl do tisícovky, kterou jsme stále měli od dědy vypůjčenou, a rozjel se směr Kladno. Jitka měla dorazit z práce až za hodinu a půl, tak jsme byli domluveni, že opět pojedeme každý zvlášť.

Poněkud jiná návštěva s tisícovkou

Navigace mi nabídla pohodovou cestu, protože s veteránem není radno jezdit dlouhé kilometry při dnešním dálničním provozu. Natož v nelítostně se blížící odpolední špičce. Odvážně jsem tedy vyrazil víceméně po okreskách a za hodinu a půl jsem dorazil do zastavárny. Už na první pohled vypadal podnik jinak než ten navštívený dříve v Plzni. Samotné místo nepůsobilo dvakrát přívětivě a technik, který si dědovu leštěnku přišel prohlédnout jakbysmet. S výrazem „Co mě tu otravuješ?“ si auto párkrát obešel a pak mi na férovku řekl, ať jdu radši na šroťák. Zeptal jsem se, jestli si dělá legraci, ale trval na svém, což zcela nechápu, ale budiž. Nakonec, po delší výměně názorů, z něj vypadlo, že za auto nevyplatí více než 30 000 korun. Pak mi řekl, že se mnou nebude dál ztrácet čas a zašel zpátky do kanceláře. 

Jitčina zkušenost

Jitka dorazila do areálu zastavárny jen o asi tři čtvrtě hodiny po mně, protože samozřejmě jela po dálnici. Já už tou dobou rozdýchával nepochopitelnou reakci technika, tak jsem jí cinknul, na co se má připravit. Naštěstí aspoň v jejím případě nebyl přístup zdaleka tak hrozný jako v tom mém. Evidentně nový vůz je to, na co v téhle zastavárně slyší. Technik se autu věnoval o poznání pečlivěji. Dokonce si i zapsal pár poznámek, podíval se i dovnitř a poslechl si motor. Dokonce před přítelkyní prohodil pár slov o tom, že tu před chvílí měl zákazníka s vrakem. Nicméně na renaulta nabídku udělal, ale nijak oslnivou. 290 000 za výkup a 220 000 jako půjčku oproti zastavení s vcelku vysokým úrokem. Dobrou vizitku tedy svému zaměstnavateli (nebo svému podniku) rozhodně ani v nejmenším neudělal.

Shrnutí kladenského testu

Přístup kladenských zastavárníků byl rozhodně nečekaný a to, na rozdíl od jejich plzeňských konkurentů, ne v tom dobrém slova smyslu. Možná by si tamní šéf měl přečíst třeba tento článek, aby si otevřel oči. Určitě se však s Jitkou nenecháme odradit a hodláme v testech autozastaváren pokračovat. Pevně doufáme, že se jednalo spíše o výjimku v rámci kvality služeb a příjemnosti obsluhy. Vždyť chování je vizitka a chování zaměstnanců je vizitka společnosti. Už nyní se můžete těšit na příští úterý, kdy na blogu vyjde další článek. Vydáme se do srdce českého automobilismu, do Mladé Boleslavi, a rovnou vás navnadím na to, že k nám do party testerů přibude další aktér a sice kolega z práce s jeho legendárním trojkovým bavorákem.

Zdraví Grošák!

Napsat komentář